rok 2011
- Podrobnosti
- Zobrazeno: 181
A byl tu další ročník Rallye Hamry a my u něj nesměli chybět. Polovina našeho teamu byla na této soutěži poprvé a o to více byli naplněni očekáváním a plni nadšení. Naši posádku tvořil Peťa Hloušek, Karel Krátký, Michal Krénar, Pavel Vyskočil, řízení se ujal Alex Ptáčník, velitel družstva Alois Kolář a fotografka pro letošek Helča Fichtnerová. Naše startovní číslo bylo 13.
Na první etapu jsme odstartovali kolem 17. hodiny. Na startu jsme do naší posádky přibrali slečnu redaktorku a pana redaktora serveru www.pozary.cz, Jakuba Kozáka.
Prvním úkolem byla záchrana dvou osob z výšky, které se zranili při opravě střechy v areálu průmyslového objektu v Soběsukách. Po příjezdu na místo jsme provedli průzkum a zjistili, že dva dělnící se při opravě střešní krytiny propadly do mezipatra hangáru, jeden má pravděpodobně poraněnou páteř, ale je při vědomí, u druhého nejsou patrné základní životní funkce. Střecha nad zraněnými je stabilní. Rozdělili jsme se na 2 skupiny, jedna zafixovala krční páteř límcem muži při vědomí a komunikovala s ním, druhá skupinka začala s resuscitací druhé osoby. Zároveň jsme požádali operační o vyslání sanitky. Resuscitace probíhala cca 7 minut, než nám rozhodčí oznámili, že si osoby přebírá lékař. Během této doby se hasiči střídali v srdeční masáži a vdechování vzduchu ambuvakem, jelikož resuscitace byla značně vyčerpávající a unavující. Po skončení úkolu nás rozhodčí seznámili s výdledky naši resuscitace (elektronická figurína veškeré naše činnosti, rychlost, hloubku masáže a množství vzduchu zaznamenávala), upozornili nás na chyby, a my vyrazili na další stanoviště.
Tím byl zásah v zakouřeném prostředí. Dostali jsme zprávu, že v areálu HZS-PV se valí z podzemního krytu kouř a je tam možné podezření na osoby uvnitř. Cestou jsme se již připravovali na zásah a kontrolovali dýchací techniku. Po příjezdu na místo jsme zjistili, že do podzemí se dostaneme jen ventilační věží na dvoře arálu, ze které se valí kouř. Rozvinuli jsme tedy útočné vedení od cisterny a postupně pronikla věží do prostoru bunkru 2 dvoučlená družstva v dýchací technice s útočným proudem a prováděla průzkum. První družstvo prohledávalo prostory, druhé fungovalo jako spojka s velitelem zásahu a pomáhalo manipulovat s hadicí. Postupně jsme z důvodu potřeby rozšířili vedení až na 2B a 4C. Celý objekt jsme prohledali s negativním výsledkem, přirozeně odvětrali a zásah ukončili.
Následoval zásah na dělníka na jeřábu asi 10 metrů vysokém v areálu OP, který pravděpodobně po zásahu proudem zůstal nahoře na konstrukci jeřábu. Od kolegy jeřábníka jsme zjistili, že elektrický proud je vypnutý, zraněný nekomunikuje. Nasadili jsme 4 hasiče s jistícími prostředky pro práci ve výškách. Ti se dostali na konstrukci po schodišti, překonali rameno jeřábu a nelezli dělníka, který byl zaklíněn v navijjáku lana. Provedli protipožární opatření na zařízení, kontrolu životních funkcí a dělníka vyprostili, zafixovali mu krční páteř, umístili jej na páteřní desku a transportovali jej po úzkém schodišti dolů. Zraněného jsme předali Zdravotnickí záchranné službě a tím úkol končil.Zde jsme získali poměrně dost třestných bodů, jelikož rychlost provedení, vzájemnou komunikaci a techniku zásahu jsme zvolili ne příliš efektivní.
Dalším úkolem bylo nalezení dělníka, na kterého se při práci v objektu zbořeniska sesunula po výbuchu suť. Při příjezdu na místo nám jeho kolega vysvětlil, že pracovali každý jinde, když se ozvala rána a suť sesunula, on ale stihl utéci, kdežto kolega již se neozýval. Provedli jsme tedy prvotní průzkum 2 patrové budovy určené k demolici ale bez kladného výsledku, proto jsme si na místo povolali družstvo 0specializované na vyhledávání v sutinách a také zdravotnickou záchrannou službu. Na místo dorazil kynologický tým a pes po průzkumu označil místo, kde by se měla dělník nacházet. Odstranili jsme tedy část sutin a opravdu jej našli. Lékař měl obavu vstoupit do objektu, proto jsme kontrolovali životní funkce postiženého, zafixovali mu krční páteř límcem, uložili na páteřní desku a vynesli mimo objekt, kde si jej lékař převzal. Jelikož jsme zaslechli jakoby volání i v jiné části objektu, raději jsme požádali o průzkum prostoru kynologickým teamem ještě jednou, tentokráte s negativním výsledkem. Zásah jsme ukončili. To byl i poslední zásah, kdy nás doprovázeli kolegové z tisku. Po prvních 4 zásazích se přesunuli k dalším jenotkám, aby měli na soutěž komplexnější pohled.
Dalším zásahem byla nehoda autobusu s větším počtem zraněných. Při příjezdu na místo jsme zjistili, že na místě je autobus převrácený na bok a je v něm asi 12 zraněných. Okamžitě jsme požádali operační středisko o větší počet lékařů a sanitek, provedli protipožární opatření, zvážili možnost nechtěného pohybu a stability autobusu a následně jsme z autobusu pomohli těm, kteří se mohli sami bez větších problémů pohybovat a svoje vyproštění tak urychlit a usnadnit. Ty pak jedna skupinka hasičů prvotně ošetřovala zatímco další skupinka přinášela další vyproštěné zraněné z autobusu. Vyprostili jsme také těhotnou ženu a předali ji zdravotnické záchranné službě. V zadní části autobusu jsme nalezli osobu, jejíž zranění jsou neslučitelná se životem, oznámili to na operační a pokračovali ve vyprošťování dalších osob. Postupným vyprošťováním jsme si vytvářeli další manipulační prostor. Jako jednoho ze tří posledních jsme vyprostili muže, které měl tržnou ránu v oblasti břicha a byl v bezvědomí, při tom jsme komunikovali s dalšími dvěma zraněnými, kteří byli při vědomí. Jedne muž na stupínku od sedaček, další zaklíněný mezi konstrukcí sedaček, jehož vyproštění bylo značně náročné. Po vypřoštění všech osob jsme provedli ještě prozkum okolí a zjišťovali, zda nepostrádají cestující kamaráda či jiného člověka, zkontrolovali ještě jednou možný únik provozních kapalin a tím byl zásah ukončen a pro nás i první etapa.
Vrátili jsme se do areálu srubového tábora, povečeřeli a debatovali jsme společně. Nekteří z nás se uložili i ke krátkému spánku. Co nevidět tu byla ale 2. hodina a náš start na další, tentokráte noční etapu.
První zásah byla cisterna s neznámou látkou, u které se nadýchal zplodin jeden člověk. Kolem cisterny pobíhaly 2 ženy a křičely. Ujali jsme se jich a zjistili jsme, že muž při čištění cisterny uvnitř omdlel. Odvedli jsme tedy ženy dál od cisterny a pokoušeli se zjistit o jakou jde látku a jaká je nutná ochrana proti ní. UN kód byl neúplný, museli jsme dohledat poslední číslici, vyhledat látku v registru a i s pomocí operačního jsme zjistili, že se jedná o těkavou výbušnou látku, proti které stačí zásahový 3 vrstvý oblek a dýchací izolační přístroj. Připravili jsme tedy 2 člené družstvo v dýchací technice, vytyčili kolem cisterny nebezpečnou zónu a s pomocí žebříku se dostali na cisternu. Jeden z hasičů pak pronikl dovnitř, protože byl ale průlez malý, musel komplikovaněj manipulovat s dýchacím přístrojem. Postiženou opsobu podal druhému hasiči nahoru, společně ji vytáhli a umístili na páteřní desku a fixovali popruhy. Na páteřní desce jsme pak postiženého spustili po 2 žebřících dolů z cisterny a předali ho zdravotnické lékařské službě.
Další zásah byla dopravní nehoda traktoru a osobního automobilu na střeše. Ihned po našem příjezdu se začali řidiči obou vozidel bít, podařilo se nám je bleskově oddělit, jeden z nich potřeboval ošetřit, druhého jsme uklidňovali. Provedli jsme protipožární opatření, zajištění místa zásahu, vozidel proti pohybu a začali vyprošťovat další raněné. V průběhu prací jsme zjistili, že osoby jsou cizí národnosti, Francouzi, ale hovoří anglicky. Podařilo se nám je uklidnit a vyprostit z vozidla první z osob. Zjistili jsme, že v kufru vozidla je další jedna dívka, tu jsme s obtížemi dostali ven, stěžovala si jen na bolest hlavy po nárazu, fixační límec nebylo možné v tak malém prostoru použít, proto jsme ji vyprostili jen za fixace rukou a límec nasadili až posléze. Uvolnili jsme také nohy řidiče osobního vozidla a vyprostili jsme ho ven zadními dveřmi. Ověřili jsme si u zůčastněných, kolik lidí ve vozech cestovalo, a zásah byl ukončen.
Další noční zásah byla záchrana parašutisty, který zůstal viset na stromě. Po příjezdu na místo nám rozhodčí zakázali použít taktiku přistavení automobilu pod visícího parašutistu, museli jsme tedy spojit díly žebříků, najít vhodný úhel a polohu tak, abychom jej instalovali co nejblíže postiženému, který nekomunikoval. Pop několika špatných pokusech se nám to podařilo, ale úhel žebříku byl malý, proto jsme zvolili i podpěru v polovině hákem. Dva hasiči vylezli nahoru, pripravili spouštěcí body a přichytili parašutistu na lano. Po několika pokusech o správné vytvoření půllohního uzlu se nám to podařilo a hasič ze žebříku nožem oddělil lana padáku od postroje parašutistu, kterého jsme následně na našem jistícím laně spustili dolů. Dole jsme ještě aplikovali krční límec a vyčkali se sedícím pacientem do příjezdu sanitky.
Čekal nás poslední úkol, a to zásah na vodě. Jak jsme již dříve pozorovali kolegy, většina se vracela mokrá, takže jsme očekávali nějaké komplikace. Při příjezdu na místo jsme zjistili, že skupinka lidí popíjela alkohol u rybníka, vydali se na vodu ale z člunu popadali, někteří se nacházeli na hrázi a pobíhali zmateně sem a tam, další volali z člunu uprostřed rybníka o pomoc. Rozdělili jsme se do 2 družstev, první družstvo si začalo připravovat člun na spuštění na vodu a ustrojilo se do záchranných vest, druhé družstvo začalo prozkoumávat okolí hráze a uklidňovat zmatené a alkoholem posilněné osoby. Nikdo nám nebyl z počátku schopen říci, kolik lidí se na místě původně nacházelo. Z hráze jsme odvedli ženu a muže, zjistili jsme, že poblíž stavidla ve vodě plavě tělo dalšího muže, to se nám podařilo pomocí háku vytáhnout, resuscitovat a předat do péče záchranné služby. První družstvo pokračovalo v průzkumu, zatímco druhé družstvo úspěšně z vody vyzvedlo další 2 osoby, a další osobu i s jejím člunem připoutali k záchrannému člunu a vydali se na břeh. Osoby byly značně agresivní. Podařilo se nám ale zjistit, že stále postrádají jednoho kamaráda, proto jsme tedy posádku člunu poslali, aby prozkoumali břehy z vod. Nakonec jsme poslední osobu nalezli na souši, téměř v přepadu rybníka, spící a s lahví alkoholu. Odneslii jsme ji tedy zdravotnické lékařské službě a člun opět povolali zpět na břeh a všem osobám z člunu pomohli ven i přes jejich odpor. Tím pro nás zkončila soutěžní část letošního rallye Hamry a vydali jsme se zpátky do tábora.
Krátce po našem dojezdu dorazily i ostatní jednotky a byli jsme svoláni na vyhlášení výsledků. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme obsadili 5. místo a na vítěze nám scházelo pouhých 17 bodů, což je pro nás veliký úspěch.
Vraceli jsme se domů ze soutěže opět bohatší o veliké množství zkušeností, rad, nápadů a také tipů, jak se dají některé události řešit a na co si dát pozor. Ti z nás, kteří byly poprvé, pro ně to byla obrovská výzva, které se zhostili se ctí a zvládli vše, co od nich bylo očekáváno. Mají také neocenitelné zkušenosti do života, nejen do dalších zásahů.. Soutěž není jen obyčejná soutěž, ale příprava na reálné zásahy, se kteýrmi se můžeme kdykoliv setkat a kde již naše chybné rozhodnutí může znamenat zmařený lidský život, ale může se s podobnými situacemi potkat třeba v běžném životě, jako civilista, a vědět si pak rady. Jak nám řekl jeden z rozhodčích, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, a opravdu z vlastních zkušeností víme, že co se zůčastňujeme této přípravy jednotek, jsme u zásahů jistější a vše zvládáme s určitým přehledem. Díky klukům z týmu Protivanov za výkon, který na soutěži podali. Díky i Fotografce Helči za její čas a oběť. Nezbývá než ještě poděkovat těm, bez kterých by soutěž nikdy nevznikla nebo nikdy nebyla, a to ČAHD, dále klukům z HZS Olomouckého kraje stanice Konice, Prostějov a Olomouc, ale i dobrovolným jednotkám, které poskytují věrohodné figuranty a všem ostatním, kteří se jakkoliv podílejí nebo kteří společně zápolíí a hledají správné řešení situací. Teď už jen se se těšit na další úspěšný ročník a setkání se všemi známými i neznámými tvářemi z řad soutěžících i pořadatelů...